May 16, 2011

Wilhelm's Tale

Standing atop a snowy hill, Wilfried was looking north, into the depths of Drakwald forest. A year has passed, since he last stood at this precious place..

He still clearly remembered his perilous journey through the wintry forest, walking along a crooked path that would take him straight to the top or Erlenberg. He recalled how eerie the hill was, covered in silent impenetrable mist. The smell of sulfur in the air. And his shock, when he saw scattered, burnt stones, where the cloister gate stood, just a few days ago. All too well did he remember the fear that gripped him, when he saw black stains of blood and pale, motionless bodies. All hope seemed lost, when he stumbled through empty corridors, smelling of burnt flesh, hearing nothing but his own footsteps. 

He would never forget his surprise, when he entered the chapel. In the corner, just behind the altar, stood a man clad in plate armour, wielding a two handed warhammer, covered in drying blackened blood. What struck him most were the man’s eyes, burning with bright inner fire like molten metal. Thus he met the man, who would change Wilfrieds life. Ludwig Eberhart.

He briefly looked towards the ruined chapel wall. A year ago, he and Ludwig prayed to Sigmar here. They swore revenge and took the first steps of a long and perilous journey. Much has changed since then and they wandered wide and far before finally returning to Erlengerg. The ruins were already overgrown with tall grass, but today, they were no longer alone. Wilfried held his sword high and a hundred loyal men roared a thunderous cry of triumph.


So begins my next WHF army, Empire, which I will use to take part in a "Tale of many gamers", that I am organizing at our local club. For the army, I decided on a Middenland color scheme with strong blue and yellowish white, complemented by bright purple.

We are starting at 500 points, playing using the Warhammer skirmish rules. My starting list is as follows:

Ludwig Eberhart, Warrior Priest, GW, Armour of meteoric Iron
2x 5 Archers
12 Halberdiers, Std, Mus
15 Flagellants
Mortar

So far, I finished the 10 archers mounted on 5 man skirmish movement trays. I hope I managed to recreate the atmosphere of my story through the bases :) I will be glad if you vote on Coolmini.





Na závěr snad už jen původní, česká verze příběhu, abyste se pobavili nad krkolomnosti překladu :)

Wilfried stál na zasněženém vrcholku kopce a zamyšleně hleděl na sever, do hlubin nekonečného Drakwaldského lesa. Od chvíle, kdy na tomto místě stál naposledy uplynul přesně rok.

Dosud si jasně pamatoval namáhavou cestu sněhem zapadlým lesem, zakončenou klikatou pěšinou, která vedla na samotný vrchol Erlenbergu. Vzpomínal si na zvláštní pocit, kterým ho naplnil podivně klidný, mlhou obestřený vrchol. Na zápach síry ve vzduchu. A své zděšení, když v mistech, kde stávala brána stejnojmeného kláštera spatřil jen doutnající ruiny. Až příliš dobře si vybavoval strach, který ho sevřel, když spatřil temně rudé skvrny a první těla. Beznaděj, když se, napůl ve snu, potácel zčernalými chodbami, aniž by zaslechl jakýkoli zvuk, kromě vlastních kroků.

Přesně si pamatoval překvapení, jaké zažil, když vstoupil do klášterní kaple a uviděl v rohu stát statného muže s obouručním válečným kladivem a v těžké plátové zbroji, celého potřísněného zčernalou krví. Nejvíc Konradovi ale utkvěly v paměti mužovy oči, které v šeru kaple plály jasným vnitřním ohněm, jako dva rozžhavené hřeby. Tak spatřil poprvé člověka, který mu měl změnit celý život. Ludwiga Eberharta.

Pohledem sklouzl k rozpadlé zdi klášterní kaple. Před rokem se na tomto místě společně s Ludwigem modlili k Sigmarovi. Přísahali pomstu a vydali se sami na strastiplnou pouť. Od té chvíle se mnohé změnilo a oni prošli dlouhou cestu, než se konečně na Erlenberg vrátili. Ruiny kláštera stačily zarůst vysokou trávou a dnes už tu nebyli sami. Wilfried pozvedl meč a sevřené šiky vojska se daly do pohybu.

2 comments:

  1. Really love these archers, they look great based up :)

    ReplyDelete